Jsem realista. Nečekám, že mě tady naučí dělat zázraky.
Čekám, že se naučím věci, které jsou nezbytné pro práci architekta (od
správného zobrazování půdorysů po stavební právo), rozšířím si přehled o
historické i současné architektuře, naučím se pracovat s různými softwary a
vyjadřovat svoje myšlenky kresbou. Na mě asi bude to všechno spojit a využít.
Co dál čekám od studia architektury? Že ho za pět let
úspěšně ukončím s titulem inženýr. A pak navrhnu kapli. Nevím proč, byl to prostě
vždycky můj sen.
Co očekávám (nebo lépe, v co doufám) je, že moje práce
nebude jednotvárná. Že mě bude bavit, budu se setkávat s novými věcmi,
rozšiřovat si obzory, kreativně pracovat. Protože jestli mě něco opravdu děsí,
tak že budu příštích padesát let sedět dennodenně v té stejné kanceláři, u
stejného stolu, nad stejnou prací, pětkrát týdně osm hodin. Tak nějak by
podle mě vypadala deprese, kdyby to byla činnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat